O Lahvici

Lahvice je knihkupectvím vybrané literatury, vinotékou barem s víny oduševnělými
a čítárnou – literární kavárnou.

 

 Otevírají se u nás knihy a vína vybraných nakladatelů a vinařů. Jsme místem setkání a posezení s knihou, vínem, pivem, kávou či jiným občerstvením ducha & těla, k večeru se stáváme také dějištěm autorských čtení, křtů knih, koncertů a řízených degustací.

 Nabízíme k počtení a k nákupu vybranou beletrii, prózu i poezii, též odbornější tituly filosofie, teologie a jiných oborů. Nabízíme též výběr kvalitních dětských knih a použité knihy v angličtině.

 

  Vína vybírá Jakub Honců, skrze své burgundské a jiné vinařské, sommeliérské a pijácké zkušenosti. Klademe důraz na to, aby vína vždy nesla génia loci svých vinohradů, byla originální a oduševnělá. Zvláštní místo u nás mají vína burgundská, jurská, moselská, alsasská, bádenská a také, po vzoru Rabelaisově, vína od řeky Loire. Z blízkých končin otevíráme především vína kutnohorská. Vždy u nás najdete několik lahví otevřených, po sklence rozlévaných. Radujeme se z bohatství starého vinařského kontinentu!

   Pro osvěžení a propláchnutí útrob čepujeme též pivo, neboť tak už tomu v našich končinách bývá a má být. Z jedné pípy čepujeme vždy poličskou jedenáctku, z druhé piva různá. Nabízíme i škálu všeljakých likérů, destilátů a jiných léčivých nápojů. Pro střízlivé a nezletilce nabízíme i domácí limonády, jemné čaje, drsné grogy a povzbudivé kávy (café Diemme). K pročištění žaludků podáváme sýry cizokrajné a tuzemské, ty pak raději povětšinou naložené v olejích a kořeních. Klobásky a paštiky bereme z legendárního, staroškolního řeznictví Hudera & syn. Míváme koláče, pečivo receptur tuzemských i francouzských, a veganské dorty.

   Nuže, nechme venku strach, shon i nudu, buďme v Lahvici! S dobrým slovem a dobrým truňkem. Vždyť jsme nejednou z jejího dna museli vytírat pravdu…

Knihkupectví a čítárna

Najdete u nás vybrané tituly z nakladatelství

 

Malvern
Herrmann & syn
Triáda
Oikoymenh
Rubato
Meander
Pavel Mervart
Torst
Host
Opus
Protimluv
Perplex
Fra
Vyšehrad
65. pole
DharmaGaia
Kazda
Gnome
a další..

 

K zakoupené kníze nabízíme kávu zdarma!

 


Pokračovat ve čtení „Knihkupectví a čítárna“

Vinotéka a vinný bar

Vybíráme pro Lahvici krásná vína starého vinařského kontinentu. Nabízíme je po sklenkách a lahvích, na místě i s sebou.

 

Nabídka po sklenkách je proměnlivá, všechna vína však jsou originály, nezaměnitelné hlasy země. Většina našich vín je plodem ruční práce, často jsou certifikována BIO, neboť víno je křehké a má-li si zachovat duši, nesnese násilné zacházení.

Najdete u nás vzdušná burgundská, zářivá břidlicová moselská, hřejivé víno z Apulie, tuzemské kutnohorské, podzimní z Toskánska…

Ceny za 0,1 l se pohybují od 40 do 160 korun.

 

   „Víno je vědomým, smyslu-plným, smysly-plnícím setkáním a snoubením člověka s jeho přirozeným prostředím, od slunce až po horninu. Lze být skrz víno. Smekám uvědomělým vínotvůrcům a vnímatelům jejich díla. Ať už ovládají umění plaisir partagé nebo s vínem poustevničí, smekám těm, kdo vědí o nesmírné kráse ve sklence a dokáží ji ustát, neklátit se do všech stran, ale vzlétat pocitem životní plnosti..

Většinu vinařů známe osobně a u některých naši lidé i pracovali. Najdete u nás např. tyto vinaře:

Vinné sklepy Kutná Hora
Pascal Marchand (Burgundsko)
Emmanuel Giboulot (Burgundsko)
Domaine des Cavarodes (Jura)
Weingut Schneider (Bádensko)
Günther-Steinmetz (Mosela)
Heymann-Löwenstein (Mosela)
Della Setta (Toskánsko)
Morella (Apulie)
a další

Můžeme nabídnout ochutnávky dle vašich přání.


Za vína s duší a o jejich smyslu

esej J. Honců

Hledáme-li ve vínu jako takovém (nikoliv v samotné opilosti) duchovní smysl, je třeba se zaměřit na vína, kterým se říká autentická, řemeslná, vína hrdá na svůj místní původ (který nějak odráží), francouzsky „vins de terroir“. Dovolme si tato vína, jsou-li podařená, označovat jako vína s duší. Jedním z důvodů proč si mnohá vína francouzská, především pak burgundská, zachovala nezmírající přitažlivost pro ochutnávající je jejich naprostá svázanost s místem původu, právě s jejich terroirem. Pozastavme se nyní nad tímto slovem – terroir. Jakkoliv etymologicky vězí ve slově terre, tedy v zemi, jeho význam se pne vysoko – zarhnuje v sobě jak geologické podloží vinice, složení půdy, tak expozici a vztah k slunci, srážky, mikroklima, faunu a floru a také, v neposlední řadě, tradiční vinařské praktiky, s daným prostředím spjaté. Vína, která terroir výrazněji odráží označíme jako vína s duší, neboť k nám promlouvají, lze s nimi navázat vztah, nejsou jen němým souborem chemických látek. Naprosto nejde je zpředmětnit, objektivizovat. Víno s duší, jež nás oslovilo, lze přirovnat k umě namalovanému, působivém obrazu, od nějž se nelze odtrhnout. Jak poznáme zda víno terroir odráží do takové míry, že vnímáme, že má duši? Zde se nalézáme před zásadní otázkou, zásadním problémem, pokud jej jako problém pojmeme. Zatímco všichni významní a dobří burgundští vinaři přijimají terroir jako zřídlo pro duši vína zcela samozřejmě a skrz to si libují v distinktivnosti svých vín, některé skeptiky vede položená otázka k úplnému odmítnutí konceptu terroiru. Já se domnívám, že u těchto skeptiků jde o nevhodnou redukci. Vypůjčím si k tomu, věřím, že ne nevhodně, rozlišení filosofa Gabriela Marcela na problém a tajemství. Víno s duší totiž poznáme a přece – nejsme schopni jej uchopit objektivizací, chemická analýza ochutnávaný terroir nevysvětlila a stěží kdy vysvětlí dostatečně, neboť víno už není před námi, ale je, živé, v nás. Unikátní a působivé. Tak znalí ochutnávající vskutku poznají vína s duší, vína s geniem loci, s hlasem a chutí země. Tajemství terroiru poznáváme, ale poznávame ho jako tajemství, ne jako problém. Jeho poznáním jsme na něm účastni, není to objektivní problém stranou nás, ale tajemství života v nás. Zde už se velmi blížíme k místu, z něhož bych rád poukázal na duchovní význam vína. Víno nás totiž může učit o tom, co přesahuje naše „běžné“ poznání. Rozvine-li se v nás vnímavost k vínu, uvědomíme si, že nás může zasáhnout velmi hluboko. Účinek takového setkání s vínem zdá se mi být překvapivě podobný účinkům některých uměleckých děl. Skrz vzpomínky (které jsou navíc povětšinou mimořádně silně vázané na čich, důležitý to smysl degustační) a zároveň skrz novou, neviděnou perspektivu na bytí-na-zemi se v člověku objevuje naději-nesoucí smysl. Nemohu tu nevzpomenout na radostný „flashback“ kterým mě oslnila některá burgundská a moselská vína – chuť vína, duše vína, připomněly se mi nečekaně mnoho hodin či dní po ochutnávce.

   U vín s takto výrazným účinkem zjišťujeme většinou některé podobné vinohradnické a vinařské postupy. Především – s nadsázkou řečeno, ta vína vznikala sama! Vinař jen měl dobrou vinici a nic nepokazil. Základem přístupu vinařů, jejichž rukama prochází při svém vzniku vína s duší je právě respekt k vinici a k vína-vznikání jako k něčemu živému a přirozenému, což neovládají, ale s čím navazují vztah. Lze říci, že naprostá většina velkých burgundských vín, než se, poněkud paradoxně, stanou předmětem spekulací trhu, vzniká z vůle co nejlépe vystihnout terroir a uchovat jeho génia, nezničit ho. Vznikají přirozeně, ne v laboratořích a ne podle tabulek. V praxi to znamená minimum intervencí na vinohradě i ve sklepě, a pokud k nim dochází, tak jen proto, že je přítomna snaha terroir právě podtrhnout, zvýraznit, vinohrad harmonizovat, vína koncentrovat a naladit. K takovým jemnějším intervencím řadíme regulaci výnosů, orbu, školení v sudech, práci s kaly apod. Zajímavou praktikou, k níž se významní burgundští vinohradníci uchylují je koňská orba, ke které se nepříklání jen z jakýchsi estetických nostalgických důvodů, ani jen z představy menší záteže půdy a jejího lepšího provzdušnění oproti traktorům, ale z přesvědčení, že se s koněm dostává do vinice více života, více rozmanité přirozenosti a to vede k oduševnělejším vínům. Z podobných důvodů se většina vinařů uchyluje k biodynamické praxi, i třeba bez hlubších znalostí teorie Steinerovy apod. Činí tak z prostého přesvědčení, že vinice je živá, vztažená k zbytku přirozeného světa, že jej odráží. Biodynamika se pak ukazuje jako způsob jak vinici pojit s universem a být s ní v symbióze, neovládat ji – vinice není stroj, nestačí ji krmit hnojivem a sklízet. Je tu třeba být v živém vzájemném vztahu a nikoliv ve vztahu techno-logické dominance. Jakkoliv tyto věty leži stranou běžného vědeckého diskursu, zcela v jeho rámci jsou studie dokládající degradaci půd, na nichž se hospodaří nešetrně. A k tomu nezbývá než doplnit, že zbavujeme-li se živé půdy, zbavujeme se možnosti dělat vína s duší, distinktivní vína odrážející terroir, a právě taková jsou zároveň, snad vyjma některých bordeaux a vín novosvětských, nejceněnějšími víny světa. Zdá se mi, že vinaření, jako královská větev zemědělství, pochopilo marnost některých přístupů z minulého století. Shrňme: Vlajková vína jsou podepisována terroirem a vinař má mít s vinicí hluboký vztah a při vinifikaci především poslouchat a nic nezkazit. A zde, při vzniku krásného vína, troskotá představa o lidském řízení dějů bez závislosti na vyšším, živém tvůrčím principu a bez nutné a „zbožné“ úcty k němu. Plamenům fermentace je obětována iluze jistoty a nezávislé, svévolné lidské nadvlády. Víno kvasí, hoří, praská, zpívá a vane, jen si poslechněte sud burgundského Chardonnay… Můžeme víno znát, avšak jako tajemství. Bez úcty k němu dochází k degradaci terroirů a vznikají techno-vína bez duše. Korektní třeba, nějak opojná též, ale mrtvá a neosobitá.

   Ptáte-li se jak nám víno může pomoci v duchovním vývoji, na tuto otázku bych rád nastínil odpověď s vědomím toho, co již bylo naznačeno – u výroby vín s duší, tedy těch nejlepších a nejceněnějších, často dnes dochází k „detechnologizaci“ procesu, k „proti-pokroku“, k pozitivnímu zpátečnictví, které může poukázat na slepé uličky i v jiných oborech. Víno jako výsledný produkt je sice produktem zemědělským, ale zároveň je něčím víc než jak takovou kategorii běžně chápeme. Je také zprávou o zemi, o našem vztahu s ní, o našem bytí zde. Je naším setkáním s naší pozemskou skutečností. Skrz svou intenzivní smyslovou působivost a opojnost to umožňuje snáze než jiné zemědělské produkty. Okamžitě tak nabývá duchovních významů. Můžeme s ním slavit a objevovat to, co lze nazvat příroda a přirozenost, též stvoření, v unikátních, distinktivních projevech. Můžeme chápat naše spojitosti s okolím a snažit se inspirovat vznikáním vína jako procesem vznikání krásy, kde člověk spojuje své síly se silami přírody a přirozenosti. Narozdíl od umění zde však dominuje příroda nad lidským dílem, stvoření nad vytvořeným. Tak by nás živé víno mohlo inspirovat ve vývoji, duchovním i docela světském, varovat před mrtvým světem a vést k k lepšímu porozumění bytí a jeho povaze, v souzvuku se slovy Gabriela Marcela:

   „Člověk pochopil konečnou neúčinnost vší techniky, ale nechce nebo nemůže se postavit na půdu, kde se veškerá technika jeví jako nesouměřitelná se základní povahou bytí, které nám svou podstatou uniká, takže se ho nemůžeme zmocnit (tím spíš, když se pokoušíme zmocnit se pouze a jedině světa věcí). Právě z tohoto důvodu by se mohlo zdát, že se dnes ocitáme přímo vě věku zoufalství … Existuje těsný dialektický vztah mezi optimismem pokroku a filosofií beznaděje.“ G. Marcel, K filosofii naděje, Praha: Vyšehrad, 1971, s. 26

   Tedy, zkusme pít na zdraví, pijme proti-pokroková vína s duší! Buďme se zemí v živém, uctivém vztahu. Taková země nám bude domovem a v takové ekologii, v tichém optimismu vzájemnosti se může rozvíjet duch člověka.

.

TRINCH.